20.týden těhotenství. Zažívám první skutečný stres. Pokud to holkám vyjde (přejeme jim to! Fakt, že jo!), můžeme si o dávno plánované návštěvě Říma nechat dalších x let jen zdát. Ruku na srdce, kdo si na pět dní povodí pět děcek, aby si jejich rodiče vyhodili z kopyt? Když se navíc prarodiče vyhýbají důchodu, jak já dětským hřištím? Vy? Tak asi ne, že? Opatrně vznáším první vzdálený závan svého nápadu před mužem. “Jako vůbec! Ty můžeš akorát tak ležet s nohama nahoře a listovat cestopisy!” Jenomže! To říkal i pár týdnů zpět. A nakonec jsme k tomu moři děcka stejně vyvezli. Takže ho nemůžeme brát vážně. A zdá se, že opět zapomněl, že v tomhle stavu nejsem já tím, kdo by mohl ovlivnit výsledek. Pokud se mnou ovšem nespadne letadlo. To bych tomu asi trochu pomohla. Uznávám. Ale jinak? Můžu klidně strávit těhotenství s nohama tak vysoko, až ze mě bude vrápenec. A stejně to holky nepřiměje, aby se neuškrtily. Nebo si jiným bizarním způsobem neukládaly o život. Takže, milý choti, je čas na seznam.
Seznam věcí PRO a vyvrácení argumentů PROTI. Znáte ty chlapy, co jsou nejvíce nakloněni porozumět věcem světa ve zpracování a’la nákupní seznam? Tak to je on. Omáčky kolem nenávidí, neb se v nich topí. Nechápu, že si mě vzal. Udělám malou prasárničku a předzajisím si spojence. To za ten zážitek stát bude.
PRO
- chcem tam už dlouho. Děsně moc.
- co bude s holkama, tím neovlivníme
- je tam posledním rokem jeho kamarád, co nám nabízí ubytování. Fakt levné. Fakt v centru.
- A HLAVNĚ! všechny cesty vedou do Říma, takže sehnat levné letenky asi nebude problém! Ale to už dodávám jen tak, jakože aby věděl, že nejsem vůbec blbá, za to ale světaznalá hrozně moc!
PROTI
- kdo nám koncem září pohlídá holotu?! Aha!?
A teď pozor! Díky malé prasárničce přichází na scénu…a sype se z rukávu…Eso! Tedy spíše srdcová královna v podobě mojí milované maminky, která v tom tentokrát jede se mnou. Výsledek? PRO jsou argumenty pádné. PROTI je argument chabý a navíc vyvrácený. Chotí podmínka – prodělám před letem důkladné vyšetření a zeptám se doktora, co si o tom myslí. Druhou část podmínky jakože přeslechnu. Nebo zapomenu. Myslím, že názorů doktorů, včetně těch nevyžádaných, jsem si vyslechla dost. Že je to nezodpovědné? Chápu. Vsaďte se, že až se budou rozdávat nobelovky za zodpovědnost, nebudu ani v tom nejširším výběru. Kdepak. Budu stát kdesi na samém konci úvah o nominovaných. Ba dokonce uzřím ten výkvět zodpovědných až z nejzazšího koutu kompostu s podobně laděným lidským plebsem a hlavou hrdě vztyčenou – jakože se za to ani nestydím. Tak je to.
Ve 22.t.t. holky dobyly Řím. Pod tlakem událostí budoucích jsme si užili dovolenou století. Bez dětí! Přesně jsem tušila, že z těch zážitků budu brát kyslík ještě za pár měsíců, až mě budou dusit kovidová opatření, školák na distančce, dva školkáči a dvě novorozeňata. Jako asi úplně přesně takhle jsem si to nemalovala. Ale pouhé hrubé obrysy nevypadaly na levou zadní.
Volíme nejlevnější letenky. Počítáme pouze s příručním zavazadlem. OK. 3x letní šaty se mi vejdou i do peněženky. Jak to ale vyřešit s botama? Přeci nebudu šmajdat městem módy pět dní v těch, co v nich letím? Tak frajerka dostala nápad přibalit si barefoot sandály. Výhodu mají v tom, že po sbalení to poznáte asi tak, jako byste přibalili list papíru. Nevýhody na sebe nenechaly dlouho čekat. Ono všeobecně BF obuv na celodenní trajdání po beton/kachle povrchu moc nejsou. Zkuste si to ale s dvojčecím vakem. Výsledkem bylo, že jsem po klasické denní pouti škemrala na muži, aby si sehnal Thorovo kladivo a rozflákal mi s ním bederní páteř. Ukázalo se, že je ignorant a nudař k tomu. Kladivo nesehnal, bederní páteř mi nerozflákal. Odpustila jsem mu to jen proto, že mě zbylé tři bloky k našemu bivaku doslova odvlekl.
Po tomhle drobném extempore přišel do chotí hlavy nápad. Budeme mě dostávat z bodu A do bodů B, C, Č….Ž na elekrokoloběžkách. Jsem strašně moc pro! Ale to já jsem téměř vždycky. Kdo jste se na tom ďáblově vynálezu vezli, už víte, že odpružení nemá zrovna dokonalé. Dokonce jsem měla při rozjezdu pocit, že jsem si osedlala sbíječku, ježto má za úkol ze mě ty děti vymlátit. Ale protože jsem strašně statečná a jen o drobátko víc pitomá, nikomu to neřeknu a jedu si své rodeo. Teprve až je při odpoledni na stole pizza Roma, vino della casa a báječná nálada, svěřím se, že rozdýchávám “poslíčky”. Poslíčci jsou kontrakce, kterým se říká “poslíčci”, aby to neznělo tak děsivě porodně. Choť z toho, pravda, není nadšen. Ale ujišťuju ho, že je to normální. Konec konců já být svou dělohou, kontrahuju z trucu už tak o dvě hodiny dřív.
Shodujeme se, že další použití přibližovadel pojmeme sporadicky a kontrakce společně rozchodíme. Pohádka končí happyendem. Princezny zůstaly ve sluji. Drak prozatím nechcípnul.
Jo. A navzdory výše zmíněnému. Kdybyste zvažovali, v jakém období nejlépe navštívit Řím, tak rozhodně v těhotném. Oni, jak tam mají málo bambín, tak jsou z nich totálně vydření. A z jejich nositelek zrovna tak. Takže! Jako těhotná nikde nestojíte, nečekáte, leckde neplatíte…prostě vám to dělají hezký. A váš doprovod se veze s vámi. Až na to, že teda platí. Aby ke své ekonomice nebyli zas tak krutí. Ciao tuti!
