Hned ve vchodu našeho domova holky vítá devadesátiletá prababička. Vrývá jim palcem křížky do měkoučkých čel. Dusot kopyt. Vajíčka s mláďaty instinktivně odhazuju v dál, neboť se na mě řítí 56kg dalších rozpřažených dětí. Vzápětí se zdá, že krom křížků na čelech budou mít holky doživotně celotělově vytetované i 3D podobizny svých sourozenců. Trochu dojatě sleduju ten výjev se šálkem domácího espressa. Občas zkontroluju, jestli ještě mláďata dýchají. Jinak dobrý.
Volá mladší sestra, že by se (s roční dcerou) ráda zapojila do našeho domácího dopiplávání dvojčat. Dělá to ze sobeckého důvodu, neboť nechce zdědit do své pidirodinky našich pět dětí, až mi tady z toho hrábne a zhoupnu se na lustru. S díky odmítám: “Matky po celém světě zvládají mnohem větší počty dětí v mnohem nehostinnějších podmínkách. Zmáknu to taky, ne?” Ještěže jde o otázku řečnickou a nemusím se ztrapňovat s odpovědí.
Celostátní lockdown se náhle okořeňuje distanční výukou. Druhák zprvu nadšen dopoledním přístupem k PC už po dvou dnech výuky simuluje hluchotu, infarkt, reinkarnaci v pavouka, ochrnutí, zdebilnění, trójského koně…cokoli. Pí.učitelka při výuce opakovaně naléhá na přítomnost dospělé osoby v dětském pokoji, kterážto by zosobnila její prodlouženou ruku. Chápu. Nabízím možnosti provedení. Buďto výuku obohatím o řvoucí nemluvňata a občasnou návštěvu dosti mluvné dvouleťačky a předškoláka. Nebo do třídy zasedne manžel, který si tím na dobu neurčitou prodlouží ty uběhlé 2 měsíce neplaceného volna, co si hrál doma na matku… . A brzy dojdeme do bodu, kdy budeme k obědu servírovat slabikář nebo dvojčata.
Volám sestře, že jsem ochotná přijmout její návrh o rozšíření naší tradiční rodiny na dnes tak moderní polykulu.
Dvě matky na šest dětí. To zní jako velká pohodinda.
V praxi to vypadá zhruba takto: přesně v půl osmé u našeho domu vyklopí švagr cestou do práce mou sestru s dcerou. Ta si odemkne klíčem, který jsme jí věnovali, aby se cítila právoplatnou součástí rodiny (bez hlasovacího práva, za to ale s vlastním klíčem). Nedonošenkyně důrazně projevují zájem o donošení. Nacvakávám si na sebe K2, protože K1 je více kompatibilní s mou sestrou. Takhle vybavena vstupuju do výuky, zatímco sestra mentoruje zbytek malých lidí v obýváku. Naše vzájemná chemie funguje tak dokonale, že vždycky přesně pozná čas vhodný k prostřídání. Když řvu tak, že od zdiva odskakuje omítka a už už se uchyluji k prohození nejstaršího potomka zavřeným oknem, beze slova vstoupí sestra a já se stáhnu k odpočinku a morálním výčitkám. Po další půlhodině se k morálním výčitkám uchyluje i sestra. Řešíme to černou čokoládou a černým humorem. Celkově dost těžíme z toho, že jsme uhnětené z jednoho těsta.
Takhle si tu žijem dva a půl měsíce, dokud se holky nezačnou samy zabavovat vzájemným pasením se na dece. Ve chvíli, kdy sestře slavnostně oznámíme, že už si může zas vymotávat toaleťák na vlastní toaletě a vyžírat sušenky ve vlastním špajzu, oznámí nám méně slavnostně, že se jí u nás podařilo opět otěhotnět, takže se jí ten vyhazov vlastně hodí. Totiž jakože snad asi úplně u nás k tomu jinému stavu nedošlo…ale ty novorozenecké hormony hutnící ovzduší k tomu rozhodně přispěly. Celkově jsme jí sekeru za pobyt vypočítali na 1km toaleťáku, 3kg sušenek s čokoládou a jedno dítě…to si ale může nechat. Koneckonců i já mám u své starší sestry už pár let dluh, který jí asi nikdy nesplatím. Jedná se o cca 1,5 litru mateřského mléka, který věnovala naší šestinedělní Baru, když mě houkavé auto odvezlo s trombózou v hlavě. Zatímco se mi krevní sraženina bezstarostně pohupovala ve splavech mozkových, starší sestra stejně bezstarostně nasedla na mé místo v “kojícím” křesle a obhospodařila své i mé nemluvně. Staré spory jsou ty tam. Je příjemné z “období vzájemného škubání hlavového porostu” vyrůst do “období vzájemného sdílení dětí”.
A a jaké z toho plyne ponaučení? Pokud ji ještě nemáte, pořiďte si sestru. Může se stát, že vás s tímto požadavkem vaše matinka po přechodu pošle k čertu, nebo někam hlouběji. V tom případě alespoň pořiďte sestru své dceři (nejlépe dvě-tři pro sichr). Vězte, že pro ni v životě velice pravděpodobně nikdo jiný takové věci neudělá.
Mějme se fajn a buďme hodní. Na své sestry obzvláště!
